Participace veřejnosti na rozhodování o nové radnici: další šance vniveč

Participace veřejnosti na rozhodování o nové radnici: Škoda další promarněné šance zvýšit vzájemnou důvěru.

Říkáte si občas, co z toho ty úřady mají? Proč prostě nezveřejní vše, co zveřejnit lze? Většinu textů dnes přece mají elektronicky a v různých databázích, technicky to nemůže být takový problém… Nebo jsou ty důvody ještě v něčem jiném? Nad tím se zamýšlí Lucie Sedmihradská.

Narazila jsem na zajímavý článek Dorothey Greiling a Kathariny Spraul  “Accountability and the challenges of information disclosure”, který se mimo jiné věnuje důvodům pro neposkytování informací občanům. Aplikace dvou obecněji známých teorií přesně vysvětluje “past”, ve které se ocitne kdokoliv, kdo se začne zajímat o činnost a hospodaření libovolného úřadu nebo samosprávy.

Teorie principála a agenta (též pána a správce)

Tato teorie vychází z toho, že principál (vlastník firmy) si najme agenta (manažer), aby jeho majetek řádně spravoval. Principál má však jen velmi omezené informace o tom, co a jak agent skutečně dělá. Současně není jisté, že cíle principála a agenta jsou totožné (maximalizace hodnoty firmy versus maximalizace manažerských výhod). Při aplikaci této teorie na veřejný sektor je principálem občan a agentem politik nebo úředník. Pokud občan snadno nenajde informaci, kterou hledá, vnímá to jako záměrnou snahu politika nebo úředníka něco zatajit, aby mohl nerušeně uskutečňovat své vlastní cíle nebo maximalizovat svůj vlastní užitek.
Na druhou stranu naprostá většina politiků a úředníků je v souladu s teorií správce (stewardship theory) přesvědčena, že jsou dobrými správci, že dělají svou práci dobře a že poskytují přesně tolik a takových informací, jaké veřejnost potřebuje, tj. jsou dostatečně otevření. Pokud veřejnost požaduje další informace, vnímají to jako nedůvěru, uzavřou se a omezí poskytování dalších informací.
Občan tak vnímá politiky a úředníky jako nekontrolovatelné agenty s vlastními zájmy, zatímco oni mají pocit, že jsou těmi nejlepšími správci. Ve skutečnosti jsme někde mezi, ale pro obě strany je velmi obtížné to v situaci silné vzájemné nedůvěry připustit.

Řešením je vzájemná důvěra

Zapojení veřejnosti (též participace) do procesu plánování a rozhodování je jednou z možností, jak vzájemnou důvěru občanů a úřadu (tj. politiků a úředníků) zvýšit. Všechno souvisí se vším, takže v případě dobře provedené participace mohou být přínosy nečekaně velké: Lidé se zapojí, pokud věří, že mohou něco ovlivnit a pokud jde o pro ně velmi zásadní téma. Budou-li s výsledkem své účasti v zásadní věci spokojeni, budou mít mnohem větší důvěru v úřad jako takový. Budu-li věřit, že informace poskytované úřadem jsou včasné a úplné (tak jak si to myslí úředník – správce a jak požaduje občan – principál), nebudu o další informace žádat.

Jak je tomu na Praze 10?

Při participaci veřejnosti při rozhodování o nové radnici vedení MČ Praha 10 tuto šanci zcela promarnilo. Po usnutí projektu Společně měníme Prahu 10 je to už druhý případ, kdy se s velikou medializací vyzvali lidé k zapojení a pak se jaksi zapomnělo reagovat na jejich podněty nebo je alespoň včas a přesně informovat o tom, co vedení MČ v dané věci dále dělá.


MČ zřídila pro informování o nové radnici zvláštní webové stránky, na kterých můžeme zjistit, co se dělo na jaře 2013 a jaké jsou výsledky provedených průzkumů. Ze zprávy  “Architektonická soutěž na novou radnici na Strašnické: Známe výsledky zapojení veřejnosti” z  2. srpna si čtenář vyvodí, že zadání architektonické soutěže je připraveno a že se soutěž asi brzy vyhlásí. O variantě radnice na Strašnické na tomto webu k 5. lednu  nic dalšího není.

Otazníky
  • Proč zde není informace o usnesení Zastupitelstva MČ z 23. září, které odsunulo vyhlášení architektonické soutěže do 30. června 2014 a schválilo zadání zpracování studie, na základě které bude možné stanovit výši nákladů na případnou realizaci výstavby v okolí stanice metra Starostrašnická?
  • Proč není uvedena informace o tom, kdy, s kým  a za jakých podmínek byla uzavřena smlouva na přípravu této studie?

Další zprávou je  informace o vyhlášení výběrového řízení na třetí variantu (koupě budovy nebo pozemku) z 1. listopadu.

  • Proč se tu tato informace neobjevila hned v den vyhlášení výběrového řízení 21. října, ale až o 10 dnů později?
  • Proč nejsou volně k dispozici přílohy soutěžních podmínek? (konkrétně:  Příloha č. 1 – Organizační schéma ÚMČ Praha 10,    Příloha č. 2 – Bilance počtu pracovníků a plochy nové radnice a Příloha č. 3 – Požadavky na vnitřní vazby – provozní řešení)? Proč nejsou v soutěžních podmínkách jakkoliv uvedeny poznatky získané z participace (její část se přeci týkala představ občanů o radnici obecně)?
  • A jaká je aktuální situace ohledně třetí varianty – rekonstukci Vlasty? Nechala si např.  MČ zpracovat odhad nákladů takové rekonsturkce?

Ta “past” o které jsem psala v úvodu, je snad ještě větší než kdy dříve. Občan – principál chtěl uvěřit, že úředník/politik je dobrý správce, který se zajímá o jeho názory a potřeby. Občan – principál je nyní přesvědčen, že MČ svůj záměr vyřešit sídlo radnice nadále realizuje, ale absolutně netuší co, proč a jak jeho agent dělá, a ještě se k tomu má pocit, že naletěl: žádný správce, špión je to!

Důvěru na těchto vzorcích vybudovat nelze, a kvalitní radnici také ne. Přejme si, aby se ji na Praze 10 podařilo obnovit přinejmenším po komunálních volbách na podzim.

Lucie Sedmihradská, 6.1.2014
autorka se zajímá o financování územních samospráv a hospodaření MČ Praha 10 zvlášť na procesu participace na rozhodování o nové radnici se nijak nepodílela

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>