Archiv pro štítek: Petr Kovařík

Milé čtvrteční povídání v Domě čtení

Poslední čtvrteční povídání v Domě čtení ( 23.4.t.r.) bylo zvlášť zdařilé a mohlo by sloužit jako příklad správně cílených besed s občany jednotlivých věkových kategorií. Pozvánka na diskusi o Zmizelé Praze 10 byla zcela konkrétní : Zveme všechny ty, kteří mohou o zašlých zákoutích promluvit, i ty, co chtějí podobu zmizelých Vršovic a Záběhlic nově poznat. K otevřené diskuzi jsou zváni občané, zastupitelé a odpovědní úředníci.

A bylo plno – vedle několika mladých lidí přišli staří i nejstarší, kteří sice už tolik nežijí  problémy současné politiky, ale dovedou srovnávat současný stav města s tím, který znali z dětství. V krásné, sousedské atmosféře nad historickými fotografiemi z archivu Věry Olahové a Františka Vrbeckého, si pamětníci vzpomínali, diskutovali a poslouchali se navzájem. A mladí  soustředěně vše sledovali.

Díky výbornému moderátorovi Františku Vrbeckému, který na neuvěřitelném množství fotografií, dokladujících jak  vypadalo původní městečko – chudé, ba nuzné, s malinkatou radnicí, ale svými rozličnými, nebarevnými, osobitými stavbami vlastně  krásně pestré  – bylo obecenstvo  od první chvíle zaujato, jistě i proto, že fotografie vytvářeli jejich předkové. Skvělým momentem  byla přítomnost  spisovatele Petra Kovaříka, vršovického rodáka, srostlého s prostředím kolem Krymské, který  přinášel ke každému detailu osobní vzpomínky a řada pamětníků se přidávala… Připomnělo mi to zážitky z raného dětství, kdy jsem v padesátých letech chodila s dědečkem na zakázané schůze legionářů, tedy lidí, kteří byli také propojeni společnou minulostí, společnými vzpomínkami.

Tohoto vzpomínání na staré Vršovice a Záběhlice se ze své funkce zúčastnil i radní Zoufalík. Do debaty ale nevstupoval, zřejmě pochopil, že v této atmosféře nemá šanci obhajovat „kulturní“ práci posledních let radnice Prahy 10. Moderátor byl profesionálně dokonalý tím, že neprovokoval, když obrazově došlo na „dílo“, která současná radnice doslova „zvorala“. Například nový chodník na Vršovickém náměstí  jen srovnal s fotkami klasické pražské dlažby (babičky volaly jak po ní v dětství skákaly „modrá, bílá, nesplést se!“) a podobná reakce byla na detail nevkusného vchodu do Zámečku nebo při ukázkách zrůdných, většinou zatím jen virtuálních  staveb, plánovaných postavit v místech, kde se zase bude bourat. Zažila jsem v životě stovky besed, řadu zorganizovala, ale tato byla svou autenticitou dokonalá! I pan ředitel knihovny byl  potěšen a konec besedy výrazně časově posunul. A konkrétní  poučení z toho večera pro ty, kteří si dávnější doby nepamatují? Téměř každá generace přinesla městu nějakou novou podobu. Z dob, kdy si lidé zvolili poučené zastupitelstvo, zůstaly dobré stavby, z dob zastupitelstva se špatným starostou jsou na starých fotografiích samé bouračky malých, půvabných domů, místo nichž pak vyrostly stavby nepěkné, ale vždy větší a více vynášející. Protože lidé necitliví, zisku chtiví, byli vždycky. A i developeři byli vždycky. Jen se jmenovali jinak.

Ten večer  byl  jarním dárkem nejstarší generaci obyvatel a všichni přítomní  se už těší na podzimní pokračování.

Ljuba Václavová, filmová dokumentaristka

Obrazový materiál z posledního setkání v knihovně
Praha 10 – obrazové zamyšlení

Webové stránky pana Františka Vrbeckého
Zmizelá Praha a její proměny

a na mnoho jiných fotografií a vzpomínek od pana Vrbeckého se můžeme těšit v dalších příspěvcích, které připravujeme.